Léčba pomocí perorálních antidiabetik

S vývojem vědy se stále zlepšují možnosti léčby diabetu. Stále ovšem platí, že žádná tableta nedokáže cukrovku vyléčit. Nicméně vhodně zvoleným lékem nebo častěji kombinací léků, dokážeme udržet hladiny glykémií v přiměřených mezích. V následujícím odstavci je uveden přehled lékových skupin, které jsou v současné době k dispozici pro snižování hladin krevního cukru.

Léky, které zvyšují citlivost těla na vlastní inzulín (inzulínové senzitizéry)

BIGUANIDY (zástupce: Metformin(obchodní název Metformin, Glucophage, Siofor, Stadamet) Nejrozšířenější a základní lék pro léčbu diabetu 2. typu. Zvyšuje citlivost těla na vlastní inzulín. Jeho nevýhodou je vznik zažívacích obtíží nejčastěji v podobě průjmu u některých pacientů. Pokud ho pacient toleruje, bude jej provázet celý život. K dispozici jsou na trhu různé varianty, které pravděpodobnost zažívacích obtíží snižují. 

THIAZOLIDINDIONY (Pioglitazon, Actos) Jiným mechanismem účinku než biguanidy rovněž zlepšují citlivost těla na vlastní inzulín. Používání této lékové skupiny vede navíc ke snížení hodnot krevního tlaku, zlepšení krevních tuků. Tak jako snad každý lék, má své omezení a to zejména u pacientů se srdečním selháváním a se závažným jaterním postižením. Jsou tedy vhodné pro diabetiky s nadváhou, u kterých selhává léčba biguanidy či není tato léčba pacientem snášena.

INHIBITORY α GLUKOSIDÁZ (Glucobay). Omezují štěpení cukrů ve střevě a tak zpomalují rychlost vstřebávání cukrů po jídle. Tímto způsobem snižují zejména glykémii po jídle. Nedodržení diety vede obvykle k zažívacím obtížím, nadýmání a k průjmu. U pacientů nejsou příliš oblíbené, rovněž pro vysoké doplatky je jejich užití málo rozšířeno. 

Léky, které zvyšují uvolňování inzulínu (inzulínová sekretagoga) 

tzv. deriváty SULFONYLUREY (na trhu je řada přípravků účinných látek glimepirid, gliclazid). Vedou k uvolňování inzulínu ze zásobáren, které jsou uloženy ve slinivce břišní. K tomu, aby léky účinkovaly, musí ovšem slinivka břišní inzulín vyrábět a do zásobáren jej uložit. Všechny výše jmenované léky způsobují pozvolné až 24 hodin trvající vyplavování inzulínu. Mají většinou silný efekt na nížení hladiny krevního cukru. Působení na organismus není fyziologické, v dnešní době se pro riziko hypoglykémie (pokles krevního cukru) používají, až když selhávají jiné možnosti léčby.

GLINIDY (Repaglinid). Podobně jako sulfonylureová PAD zvyšují uvolňování inzulínu ze slinivky, ale mají rychlý nástup účinku a tak snižují zejména glykémii po jídle. Hyperglykémie po jídle bývá často důvodem zhoršené kompenzace diabetu a podílí se také na postižení velkých cév. Proto u pacientů, kteří mají zaznamenány opakované glykémie po jídle nad 9-10mmo/l jsou jistě vhodným lékem. Svým mechanismem účinku více napodobují zdravou slinivku, užitím těsně před jídlem umožňují uvolnění inzulínu pouze na jídlo. Díky dočasnému působení na období jídla je zde menší počet nežádoucích hypoglykemických příhod (pokles krevního cukru).  

INKRETINY A GLP 1 ANALOGA
Inkretiny jsou hormony zažívacího traktu, které jsou běžně vylučovány buňkami tenkého střeva. V těle pak zvyšují uvolňování inzulínu, navozují pocit sytosti, zpomalují vyprazdňování žaludku po jídle. Tímto způsobem sníží lačnou glykémii a zejména pak glykémii po jídle. Léky této skupiny se v posledních 10 letech staly základní léčbou diabetu 2. typu. Jejich užití totiž nevyčerpává slinivku, působí fyziologicky na více úrovních (ve svalech, v tukové tkáni, ve slinivce, některé molekuly snižují chuť k jídlu, mají vliv na krevní tlak, krevní tuky). Právě působení léků na více úrovních má positivní dopad při léčbě pacienta. Jsou bezpečné pro nízké riziko hypoglykémie. Na trhu je jich řada ať již v podobě tablet (Sitagliptin: Januvia, Vildagliptin: Galvus, Linagliptin: Trajenta, Alogliptin:Vipidia) nebo v injekční podobě, které mají větší efekt na redukci hmotnosti (např. Bydureon, Victoza)

GLIFLOZINY (Empagliflozin: Jardiance, Canagliflozin: Invokanna, Dapagliflozin:Forxiga). Nejnovější z řady antidiabetik. Používáme jej cca 5 let. Snižují hladinu krevního cukru, hmotnost, krevní tlak. Jeho dlouhodobé užívání u pacientů s rizikem cévních komplikací významně snižuje riziko infarktů myokardu, mozkových příhod. Ideální lék při pacienta a jeho lékaře. Je to pochopitelně jedno ALE. Není vhodný pro pacienty s těžkým omezením ledvinových funkcí, zvyšuje riziko močových infekcí. Působí totiž v ledvinách, kde způsobí vyloučení cukru do moči. Denně 70-90g. Tak snižuje hmotnost a výši krevního cukru.

KOMBINAČNÍ LÉČBA PAD. Při nedostatečném efektu jednotlivých léků lze podávat kombinovanou léčbu. Kombinační léčba znamená spojení dvou účinných látek do jedné tablety. Tento způsob umožňuje podávání nižších dávek léku s větším efektem na hladinu krevního cukru s nižším rizikem vzniku nežádoucích účinků. V současné době se používají kombinace inzulínových senzitizérů (skupina 1.) a tzv.  inkretinů (skupina 4) či kombinace Biguanidů (Metforminu) a thiazolidindionů (Pioglitazon). Nejžhavější novinkou jsou pak kombinace léků skupiny 1 (Metforminu) a skupiny 5: gliflozinů.

Léky užívané ke snížení hmotnosti: ANTIOBEZITIKA

Antiobezitika jsou stále častěji zařazována mezi tzv. antidiabetické léky a to z toho důvodu, že nadváha pacientů s diabetem 2. typu velmi úzce souvisí s výší hladiny krevního cukru. Redukce hmotnosti o cca 10 % výchozí hmotnosti většinou vede k snížení hladin glykémie. Je prokázáno, že každý kilogram, o který zredukujete hmotnost do 1 roku po diagnóze cukrovky, vám prodlouží život o 3 měsíce. Moderní léky na cukrovku dnes přispívají i ke snižování hmotnosti. Pokud ani změnou stravovacích návyků a pohybem nedochází ke snížení hmotnosti, je možné u spolupracujících pacientů užít léky, které snížení hmotnosti napomohou. V ČR jsou toho času dostupné tři typy antiobezitik:

  • Xenical (orlistat), který působí ve střevech a z potravy nedovolí vstřebat cca 1/3 tuků
  • Mysimba (naltrexon a bupropion), která ovlivňuje najednou 2 centra (centrum hladu a centrum odměny) a tak omezuje hlad a potlačuje chutě. Hubne se s ní 4x více než bez ní a šance významně zhubnout se zvyšuje s délkou léčby. I relativně malý úbytek 1-2 % po 4-6 týdnech dává šanci na významný pokles tělesné hmotnosti při pokračování v léčbě.
  • Saxenda, nejnovější z antiobezitik sloužící k dosažení úbytku tělesné hmotnosti, který obsahuje léčivou látku liraglutid. Ten je podobný přirozeně se vyskytujícímu hormonu zvanému GLP-1, který se po jídle uvolňuje ze střev. Saxenda působí na receptory v mozku, jež ovlivňují chuť k jídlu, a způsobuje, že se cítíte sytější a méně hladový.

Samostatnou kapitolou léčby obezity často spojené s cukrovkou je chirurgická léčba obezity. Po většině tzv. bariatrických výkonů cukrovka prudce klesne, a v některých případech i zcela, vymizí na několik let. Každý však není vhodný k operačnímu řešení a je třeba se k tomu připravit a vybrat optimální výkon.